Ráj Neslyšících na zemi, Mekka Neslyšících, symbol jejich kultury a hrdosti - ano, řeč je o Gallaudetově univerzitě, centru vzdělávání Neslyšících, jehož sláva překračuje hranice USA a šíří se do celého světa. Byla však Gallaudetova univerzita (GU) vždycky taková, jakou ji známe dnes? Letos, v roce 2003, si připomínáme patnácté výročí jedné z nejdůležitějších  událostí v dějinách této vzdělávací instituce - tzv. Gallaudetovy revoluce - která vyvrcholila zvolením neslyšícího dr. I. Kinga Jordana na post prezidenta GU. Podívejme se nyní podrobněji, co se tehdy vlastně stalo.

Před rokem 1988 mnoho amerických Neslyšících nepokládalo GU za "svoji". Hlavně proto, že byla řízena slyšícími a její program byl do značné míry určován slyšícím světem. V roce 1988 si Neslyšící vybojovali kontrolu nad GU. Tato událost jim přinesla uznání po celé zemi a zvýšila mezi slyšícími povědomí o světě Neslyšících tak jako žádná jiná událost před ní.

Týden v březnu 1988, který otřásl světem Neslyšících, je nyní znám jako Gallaudetova revoluce. Začal v sobotu oznámením univerzitní Rady, že proběhla volba nového prezidenta univerzity. Poprvé v historii GU byli dva ze tří kandidátů Neslyšící. Oba byli zkušení ředitelé a známí vědci. I. King Jordan, doktor psychologie, předtím pracoval jako ředitel jiné školy pro Neslyšící. Druhý neslyšící kandidát byl také ředitel školy pro Neslyšící, pocházel z neslyšící rodiny, byl v komunitě Neslyšících vůdčí osobností a měl doktorát z pedagogiky. Jediným slyšícím kandidátem byla žena, dr. Elisabeth A. Zinserová, která sice byla původně také ředitelkou školy, ale neměla žádnou zkušenost s Neslyšícími ani se znakovým jazykem. Před univerzitou se sešel menší dav neslyšících studentů, aby se dozvěděli, kdo byl zvolen. Univerzitní Rada si vybrala slyšící kandidátku.

Studenti byli v šoku. Nemohli tomu uvěřit. Někteří se vztekali, někteří plakali. Začali pálit oznámení Rady a plakáty, objevily se protestní projevy ve znakovém jazyce. Dav hodně narostl, když se přidali i učitelé a zaměstnanci univerzity a také bývalí studenti. Všichni společně se vydali za členy Rady a žádali vysvětlení jejich rozhodnutí. Předsedkyně Rady jim oznámila, že vybrali slyšícího kandidáta, protože "Neslyšící nejsou schopni fungovat ve slyšícím světě". Tento citát se rychle dostal do novin. Dnes už nikdo neví, jestli se nejednalo o nedorozumění, ale tenkrát jen přilil olej do ohně.

Když v pondělí přišli zaměstnanci univerzity do práce, našli všechny vchody zablokované. Univerzita musela být uzavřena. Studenti předložili čtyři požadavky, které Rada musí splnit, aby byl přístup do univerzity opět uvolněn:

• univerzitní Rada musí zrušit svoje rozhodnutí a vybrat neslyšícího prezidenta,

• předsedkyně Rady musí odstoupit,

• v Radě musí být aspoň polovina členů neslyšících,

• protestující studenti nesmějí být potrestáni.

Členové Rady se setkali se zástupci studentů, avšak jejich požadavky odmítli splnit. Studenti proto začali organizovat hnutí "Deaf Prezident Now" ("Chceme neslyšícího prezidenta!"). Účastnící naplnili hlediště fotbalového stadionu. Byla zvolena Rada hnutí, aby plánovala a koordinovala protesty. Na třetí den už byla fronta jasně vytyčená.

Protestující studenti se setkali s několika poslanci, kteří jim vyjádřili podporu. Zaměstnanci univerzity a učitelé se také jednoznačně postavili na jejich stranu. Rada hnutí "Deaf Prezident Now" zřídila komunikační centrum s týmem tlumočníků, aby mohla informovat novináře. Toho večera se dokonce zástupci neslyšících studentů objevili v televizi. Zájem médií přitáhl pozornost mnoha lidí a zajistil studentům hodně podpory včetně finančních prostředků. Všude ve Spojených státech se na školách pro Neslyšící pořádala shromáždění a manifestace. Večer toho dne nakonec slyšící kandidátka vyhověla požadavkům studentů a odstoupila.

V pátek se uskutečnil pochod k parlamentu, kterého se zúčastnilo přes tři tisíce osob z celých Spojených států. Přijížděly plné autobusy Neslyšících a jejich rodičů, aby se připojili. Lidé v ulicích se na průvod smáli a pozdravovali ho. Řidiči troubili na znamení podpory. Vládní úředníci přestali pracovat, vykláněli se z oken a zdravili studenty. Před parlamentem stáli poslanci ve frontě, aby se mohli obrátit ke shromáždění se svým projevem. Odhodlání studentů a jejich vystupování si získalo jejich ocenění. Jeden senátor řekl: "Povedlo se Vám informovat slyšící svět o Neslyšících, o jejich problémech a základní pravdě, že my všichni potřebujeme důstojnost a respekt a máme na ně právo". Všichni tři kandidáti na prezidenta Spojených států poslali dopis s vyjádřením podpory. Jeden z nich řekl: "Problém není ve studentech, co neslyší, problém je ve slyšícím světě, který nenaslouchá".

V sobotu se studenti shromáždili v areálu univerzity a členové Rady se vrátili do Washingtonu, aby vybrali nového prezidenta GU a zvážili požadavky studentů. V neděli Rada ohlásila, že osmým prezidentem Gallaudetovy univerzity av jejím prvním neslyšícím prezidentem bude dr. I. King Jordan. Předsedkyně Rady odstoupila. Členové Rady měli být znovu jmenováni tak, aby Neslyšících byla většina, a také byly zrušeny tresty pro protestující studenty. Rada tedy splnila všechny požadavky studentů. Neslyšící vyhráli svoji vlastní zemi.

Aktivita Neslyšících přinesla své ovoce. Univerzita se nyní mnohem více věnuje problematice Neslyšících. Je tam více neslyšících zaměstnanců, nové magisterské studium pro Neslyšící a větší tolerance pro znakový jazyk. Miliony Američanů vědí o Neslyšících a znakovém jazyce mnohem víc než kdy předtím. Revoluce posílila kulturu Neslyšících a podnítila její první celosvětovou oslavu ve formě konference "The Deaf Way" ("Cesta Neslyšících"). Přes pět tisíc neslyšících umělců, vědců a politiků se zúčastnilo bohatého programu, který zahrnoval divadelní představení, pantomimu, výstavy výtvarných děl, promítání videozáznamů aj.

Zdá se, že Gallaudetova revoluce ovlivnila nejen Ameriku, ale celý svět Neslyšících.